řeklo si zdraví Spokojené a zhroutilo se. Čtvrtek před odjezdem, neznám lepší čas.Do odpoledního balení, řízeného zhroucenou Spokojenou z postele v ložnici, se mi podařilo zapojit celou rodinu. Takže mimo mák, který jsem nestihl namlít jsme měli všechno. Tedy všechno co jsme potřebovali. Do toho shonu mi volal kamarád se kterým jsme měli jet v tandemu, že je mu blbě, že má průjem a že neví jestli zvládne vyjet tak jak jsem se dohodli. V osm ráno.
Se zvyšujícím se stupněm zabalenosti stoupala i cestovní horečka a zdravotní potíže se umenšovaly. Spokojená vstala a doladila drobnosti. Mě se podařilo shormáždit všechny dokumenty a narvat věci do auta. Stihl jsem i zajet pro část proviantu který měl jet v naší lednici. Aleš už vypadl lépe, ale ve své otřesenosti nebyl schopen nasadit nosič na auto, tak jsem pomohl i jemu. Jsem dobrák.
Ráno vstáváme až se probudíme. Poslední upřesnění - do deváté to určitě nebude. Alešovci dohánějí včerejší výpadek hlavy rodiny.
My si uživáme poklidné dovolenkové ráno a po dalším upřesnění o půl desáté vyrážíme na místo srazu. Aleš jede ještě na benzín. Po zvážení našich možností, navrhuji se rozdělit a jet napřed. Oni nás jistě svým novým vozem dojedou. Dojeli a předejeli. Cesta byla maximálně pohodová. Jak jen může být. Průjezd přes Znojmo, zastávka v duty free, zadrhávající průjezd Vídní, bouračka za Grazem, slovinské hranice a piknik na rozpáleném chodníku ve stínu jedného keře široko daleko. Průjezd Mariborem a couračka slovinským venkovem. Nájezd na chorvatskou dálnici. Cestnica. Tunely. Hory potmě. Auto zadýchané do kopce, asi blbá nafta ve Slovinsku. Jede to na houby. Tma. Tunel. Tma. Tunel. Bouračka. Stojíme. Tunel. Tma. Nahoru(pomalu). Dolů(taky pomalu). Fakt to nejede. Konečně se málí kilometry ke Splitu a s novou nádrží nám svitla nová naděje - bude to dobré autko začalo jet.
Přejeli jsme odbočku do přístavu, přesto přijíždíme brzy a tak nás hodní od jednoho mola ke druhému na trajekt v jednu kterým jsem nechtěli jet. Takže navzdory únavě další kolečko Splitem abychom se dostali na správnou stranu přístavu a do toho mlha. Mlha od moře.
Konečně stojíme ve frontě, na správném molu, na správný trajekt. Mlha na chvíli ustupuje.
Dorazila další část naší výpravy. Ta co vyrazila až ve tři. Staví se za nás do fronty. Mezitím přijíždějí další auta.
Vydáváme na noční prohlídku Diokleciánova paláce. Vlhko a mokré chodníky, klouzavá dlažba. Lodě v přístavu a zářící výklady obchodů s luxusním zbožím. Vlastně teprve teď zavírají hospody.
Dorazila další část naší výpravy. Ta co jela ze Slovenska přes Maďarsko. Staví se do fronty asi pět aut za nás. Molo se plní.
Přijíždějí pekaři, zelináři, zmrzlináři, kuka vůz, fekál. Ti všichni mají před námi přednost. Kolik pak asi aut se vejde na tu lodičku.
Odpověď zní. Všechny náklaďáky a čtyři osobáky. Máme štěstí a vlezeme se. Poslední části výpravy máváme na molo. Odjíždíme do mlhy.
Mlha přede mnou. Mlha za mnou.
Svítá.
Racek se chechtá.
Mlha předvádí co umí.
Houstne a řídne.
Povolí slunci jeden malý východ.
Vidíme s Petrou delfína, nikdo nám nevěří.
Průjezd Splitskými vraty nám zůstává utajen. Jisté je jen to, že kapitán se trefil.
Posledních pět minut plavby mlha ustupuje. Na levoboku mlha, na pravoboku Hvar.
Stari grad.
Poslední fotka kulatým okénkem a vystupovat.
Hvar.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat